Glykémie značí množství glukózy v krvi a bývá udržována v relativně stálém rozsahu, jelikož dodávka cukrů je klíčová pro mnoho orgánů, především pro mozek. Hormony z pankreatu a nadledvin se podílejí na regulaci této hladiny. Inzulin glykémii snižuje, zatímco jiné substance jako glukagon, glukokortikoidy a adrenalin ji naopak zvyšují, podobně jako sympatický nervový systém, což je patrné například při stresu, kdy je nutné zabezpečit dodávku energie všem orgánům.
Pokud glykémie klesne pod dolní mez normy, nazýváme tento stav hypoglykemie, zatímco zvýšená hladina je označována jako hyperglykemie. Po jídle glykémie stoupá (postprandiálně), ale působením inzulinu se postupně vrací na původní hodnotu, když glukóza proniká do buněk a je tam spotřebována nebo uložena.
Během hladovění glykémie zůstává na spodní hranici normy a nedochází k jejímu dalšímu poklesu, protože se doplňuje novou produkcí glukózy (glukoneogenezou) v játrech a ledvinách. Normální rozsah glykémie nalačno u zdravých jedinců je mezi 3,9 a 5,5 mmol/l. Měření glykémie se provádí v laboratořích nebo s pomocí přístroje zvaného glukometr.